…Tatínek musel víc chodit do práce, musel hodně pracovat. A když jsem se počůrala, tak mi maminka musela převlíkat postel.“

Daniel 6 let: „Mamince přibyla práce a víc utrácela peníze, hlavně za plíny.“

Eliška 5 let: „Měli ho těžší: museli koupat miminko, museli se starat, měli víc práce. Maminka nechodila do práce a hlídala.“

Jakub 6 let: „… musela kojit. Táta mamince pomáhal povlíknout peřinu, když měla brášku v břiše. A táta může chodit lyžovat a maminka ne, hlídá miminko.“

Zdenka 4 roky: „Když jsem se narodila, tak domů přinesli pejska.“

Vlaďka 5 let: „Když se narodil bráška, zdálo se mi, že je to nová hračka. Taková velká živá panenka.“

Rózka 5 let: „Miminko v bříšku se má nejlíp, když maminka jde. Když jde, tak se houpe.“

Nela 6 let: „Když se narodí miminko, tak se o něj starají – krmí ho, maminka ho kojí. Budí maminku i tátu, taky ho koupou. Kupují mu oblečení a musejí dávat pozor, aby nesnědlo peníze.“

Jak se mi změní život? Už se blíží ta chvíle, na kterou čekáme dlouhých devět měsíců. Jaké bude? Komu se bude podobat? Zvládneme nelehkou roli matky/otce? Jak ho povedeme životem? Napadá nás ještě mnoho dalších otázek, ale už není prostor přemítat, je čas… V okamžiku příchodu malého človíčka na svět můžeme mít různé představy o tom, co bude dál, jaký bude jeho psychický, fyzický i intelektuální vývoj. Co však víme jistě, je, že pro naše dítě chceme to nej. Máme několik možností, jak toho docílit. Jedna cesta je celkem jednoduchá. Můžeme své dítě začít vychovávat pomocí zákazů, příkazů, poučování, omezení a nedůvěry v ně samotné. Druhá cesta je jiná, přirozená, s tak cennou možností prožití příčin a následků. Stačí si uvědomit a následně používat pár jednoduchých technik a principů. Pozorování dítěte – pokud necháme dítěti prostor k vyjádření (neverbálnímu i verbálnímu), vždy nám ukáže, co je pro něj v dané chvíli přitažlivé, co ho zajímá, co chce a co potřebuje. Znamená to, že nejdeme proti němu, nejsme ti, kteří svým zákazem či postojem vyvolávají nevoli dítěte, ale dokážeme se naladit na jeho potřeby a jsme v harmonii s jeho cíli. Vlastní příklad – cokoliv vyžadujeme po dítěti, musíme dělat také. Má si dítě srovnat, uklidit boty? Podívejme se, kde je máme my. Má v klidu sedět u jídla? Co zrovna děláme, když mu to říkáme? Pokud se rozhodneme se tímto řídit, znamená to, že jsme s dítětem v rovnosti. Připravené prostředí – v této oblasti máme velkou šanci umožnit dítěti stát se méně závislým na dospělých. Můžeme použít nízké otevřené skříňky, kde budou uložené hračky tak, aby každá měla své místo. Osvědčily se podnosy, na kterých jsou jednotlivé hračky uložené. Dítě tak získává možnost velmi jednoduché manipulace při přenášení a vracení věcí zpět. Další možnost k usnadnění udržení pořádku je použití nějaké ohraničené plochy, na ni si dítě přinese jen hračky, se kterými si právě teď chce hrát, pracovat. Například kobereček o velikosti přibližně 60 cm x 120 cm. Tato ohraničená plocha pomáhá dítěti udržet si přehled o používaných předmětech a následně umožňuje jednoduchý a přehledný úklid. Řád a pořádek – k navození těchto principů nám (rozuměj dítěti a nám) pomůže již výše zmíněné připravené prostředí, ale také denní řád nebo uspořádání hraček v poličkách. Řád pomáhá dítěti orientovat se v prostoru, v čase, ve světě kolem něj. Přináší mu pocit bezpečí a jistoty. Samostatnost – ve jménu lásky mnohdy za dítě děláme věci, které již dávno dokáže samo. I velmi malé dítě zvládne složitější procesy, jako jsou krmení, oblékání, zametání, míchání těsta, strouhání, zalévání květin… Potřebuje jen čas, ukázku a trpělivost ze strany dospělého. Přes prvotní neúspěšné pokusy začne tréninkem získávat větší sebejistotu, nezávislost a zkušenosti. Postupně bude schopné převzít zodpovědnost za své volby a tím probudit svou vnitřní, přirozenou sebedisciplínu.

Vlasta Hillebrandová