“Taky jsem takové viděl…” A myslíš si, že se s tím svým strachem narodili? “Doufám, že ne.” “Podívej se na malé dítě. Nemá v sobě žádná omezení, jeho mysl je jako neosázená zahrada, plná možností a potenciálu. Pokud budou tyto možnosti správně kultivovány, může se rozvinout ve velkou osobnost. Pokud tuto zahradu ale zaplevelíš negativitou, bude z dítěte člověk v nejlepším případě průměrný. Takže závěr je tento: nic samo o sobě není příjemné nebo nepříjemné, ať už se jedná o vystupování na veřejnosti nebo procházku po sluncem zalité pláži. Takovou či onakou zkušenost z toho dělá jen tvůj vlastní přístup.”

Strach je podmíněná reakce. Je to zlozvyk, který z tebe, pokud nebudeš opatrný vysaje energii a život. Takže jakmile strach vystrčí růžky, rychle jej zažeň. A nejlepším způsobem k tomu je dělat právě to, čeho se bojíš. Podstatné je porozumět anatomii strachu a tomu, že strach není nic jiného než tvůj vlastní výtvor. A jako každý jiný výtvor je zrovna tak snadné jej zbourat jako jej postavit. Začni strach systematicky vyhledávat a pak obavy, které se ti usadily v nitru, znič. Tento samotný úkon ti dodá mnoho sebedůvěry, spokojenosti a klidu.”

(Úryvek z knihy Mnich, který prodal své Ferrari, Robin S. Sharma, nakladatelství Rybka Publishers)

Čas od času všichni prožíváme strach, ale zřídkakdy se nad tím pozastavíme a naše obavy analyzujeme. Existuje vůbec něco takového jako “normální” a “přijatelný” strach? Co je strach opravdu? Zkusme si na tuto otázku odpovědět.

Strach je jednou ze základních, někdy též nazývaných primárních emocí. Strach má různé důvody, ale je třeba sáhnout hlouběji a podívat se na přičinu, jež je podstatou strachu. Strach můžeme rozdělit na tři úrovně.

První úroveň strachu může být rozdělena na dva typy: strach z věcí, které “se přihodí” jako například: stárnutí, invalidita, odchod do důchodu, osamělost, změna, nemoc, nehoda, ztráta blízkého člověka atd. a strach z věcí, které vyžadují naši aktivitu jako například: umět se rozhodovat, změnit kariéru, ukončit nebo navázat vztah, zhubnout, jít na pohovor, udělat chybu, vést intimní život atd.

Druhá úroveň strachu – druhá úroveň strachu souvisí spíše s vnitřním stavem mysli, než s vnějšími situacemi. Tyto typy obav odrážejí, jak vnímáme sami sebe, a také jak jsme schopni vypořádat se s okolními událostmi. Tato rovina vysvětluje, proč se obecně něčeho bojíme. Např. odmítnutí, úspěch, selhání, zranitelnost, být obětí podvodu, bezmocnost, nesouhlas atd.

Třetí úroveň strachu jde přímo k jádru věci a je to ten největší strach. Pravdou je, že podstatou jakéhokoliv strachu je jednodušše strach, že nezvládnete to, co se vám v životě může přihodit.

Přeloženo do první úrovně strachu: Nezvládnu nemoc. Nezvládnu situaci, kdy se dopustím chyby. Nezvládnu to, pokud ztratím zaměstnání.

Druhá úroveň strachu se dá přeložit jako: Nezvládnu unést odpovědnost, kterou s sebou nese úspěch. Nezvládnu to, jest-li selžu. Nezvládnu to, pokud budu odmítnut/a… atd.

Pravda zní: Kdybyste věděli, že zvládnete vše, co vám přijde do cesty, čeho byste se měli bát? Odpověď zní: Ničeho!

Jediné, co musíte udělat, abyste změnšili svůj strach, je vice věřit svým schopnostem, že zvládnete vše, co se vám postaví do cesty!

(zkrácený úryvek z knihy Uvědom si svůj strach a překonej ho, autor: Susan Jeffers, Ph.D., vydalo nakladatelství Gra­da)

Konfrontujte svůj strach – zasádně to může změnit váš život Náš strach, veškeré naše obavy je potřeba si přiznat a uvědomit. Není možné si myslet, že ten strach někdy přejde. Nepřejde a nezmizí nikdy, bude tam pořád, ale ve chvíli, kdy se odhodláme jej překonat respektive s ním pracovat, jakoby pomine. Není to fascinující? Velmi často zjistíme, že když se konečně rozhodneme udělat první krok v něčem, čemu jsme se až doposud vyhýbali, není to celé až tak obtížné jak se nám z počátku zdálo a čeho jsme se tolik báli. Platí to zejména, když vyslovíme pravdu a přijmeme vlastní zodpovědnost.

Dobrovolné sebe-koučinkové cvičení:

Opět se neobejdeme bez tužky a papíru. Připomínám – pište si své odpovědi, myšlenky a postřehy do svých diářů, přináší to zajímavá zjištění. Také může být velmi užitečné se o své myšlenky, pocity podělit s někým komu věříte, příteli, členovi rodiny aby vás mohli podpořit.

Čemu se vyhýbáte? Co je přesně to, čemu se snažíte vyhnout a bojíte se toho?

Co je ta nejhorší věc, která by se mohla stát?

Pokud se stane ta nejhorší věc, kterou si můžete představit, co uděláte? Snažte se vymyslet nejméně dva pozitivní přístupy pro každou situaci.

Co je ta nejlepší věc, která se může stát?

Jaký konkrétní krok uděláte pro to abyste zdolali tuto překážku?

Na závěr, jsou pouze jen dva strachy, které máme vrozené a jsou součástí naší DNA jako lidských bytostí. Je to strach z padání a strach z hlasitých zvuků. Oba tyto strachy jsou spojeny s naším instinktem přežití. To znamená, že všechny ostatní se během našeho života naučíme, což současně znamená, že máme šanci se je odnaučit. Teď, když tohle víte, jste ochotni se některé ze svých strachů odnaučit? Poznamejte si do svých poznámek, co by znamenalo přijmout tuto výzvu. Buďte konkrétní v tom, jaké výhody vyplynou z toho, když se svým strachem začnete pracovat a současně co riskujete tím, když vše necháte tak, jak to je, a nic nezměníte.