Náš vztah měl mnoho aspektů „pěkného“ vztahu, ale SEX v něm naprosto scházel, což by bylo v pořádku v rámci čistě přátelského vztahu. To mi ale onen dotyčný jaksi zapomněl říct, protože já to vnímala úplně jinak. Ten článek jsem si tenkrát přečetla, nelíbil se mi. Bylo mi z toho smutno. Číst, že to je normální a že prý si jde zvyknout! Nejde! Běžel měsíc po měsíci a já čekala, kdy že si jako zvyknu, protože žádný zajímavý muž se prostě na obzoru ne a ne objevit, protože ten, který se v mé blízkosti vyskytoval to prostě nepotřeboval! Aspoň mi to tvrdil.

Asi jediný stav, který dokážu připustit jako „sexuální půst“ je mezidobí, kterému jsme my, kdož jsme bez stálého partnera, čas od času vystaveni než se zase objeví ten s kým nám to „zapne“. Ano to je pro mě takzvaně „mezidobní půst“, ale nikdy nebudu tvrdit, že si na to jde zvyknout! Můžete mít báječné přátele, můžete mít zajímavou práci a makat od rána do večera, můžete se mořit v posilovně a nebo se chodit potit na bikram jógu, ale myšlenku na to, že SEX už vážně opravdu potřebujete se vám z hlavy stejně nikdy vyhnat nepovede.

Já několik dlouhých měsíců předstírala, že jsem v naprosté pohodě. Prostě to zvládám a SEX nepotřebuji, proč taky, že? Jenže čím déle to trvalo, tím horší to bylo. S myšlenkou na to, jak moc mi SEX chybí, jsem večer ulehala a ráno vstávala. A jak podotýkám, můj život je naplněn prací a činnostmi, které mě opravdu baví a moje mysl je konstatně zaměstnaná, tudíž nemá potřebu zabývat se myšlenkami na SEX. Jenže myšlenky možná na chvíli odvést dokážeme, ale fyzický kontakt a samotný akt, ve kterém nechybí vášeň, naprosté splynutí, doteky, hlazení a vše, co nám dává pocit fyzična našeho bytí nenahradí vůbec nic, alespoň mně tedy ne.

Když můj stav dosáhl úrovně, že jsem přemýšlela čím už se zabavit, napadlo mě jít na internetovou seznamku. Nikdy jsem nic podobného nezkusila. Najednou se otevřel nový svět a já na několik dlouhých hodin úplně na všechno zapomněla. Vytvořila jsem si osobnostní profil, do několika vět zformulovala, kdo jsem, v co ve vztahu věřím a koho hledám. Mimochodem naše písemné formulace jsou velmi užitečné a hodně si uvědomíme ještě než začneme brouzdat po internetových seznamkách. Při mojí návštěvě anglicky mluvicího prostředí pro seznamování jsem si pročetla několik velmi zajímavých profilů mužů, kteří už něčím prošli, velmi výstižně a upřímně to napsali, ale přesto neztratili naději, že najdou to, co hledají. To bylo milé zjištění. Ten večer jsem si opravdu odvedla svoje myšlenky jinam a šla v klidu spát. V příštích dnech jsem úplně zapomněla na to, že kdesi ve virtuálním světě jsem uveřejnila svůj profil a veřejně přiznala, že HLEDÁM. O to více jsem byla překvapená, když jsem o dva dny později otevřela svoji e-mailovou poštu a našla zprávu od neznámého cizince. Byla stručná, jasná, ale velmi milá. S velkou zvědavostí a lehkým vzrušením jsem okamžitě klikla na profil muže, kterého jsem nadchla… Nebyla tam fotka, ale v jeho charakteristice mě okamžitě zaujal jeho postoj vůči práci, kterou v životě vykonáváme a titul knihy, kterou naposledy četl, protože ta patří k mým nejoblíbenějším! To co jsem si přečetla dál mě přesvědčilo, že se neznámému cizinci určitě ozvu zpět. Zajímal mě…

Ještě ten den jsme začali konverzovat po smskách, vyměnili si fotografie a večer si zavolali. Během příštích dvou týdnů díky našim konverzacím bylo jasné, že se chceme potkat. Jsem celkem zcestovalá a už jsem si v životě poradila v několika hodně složitých situacích, tudíž mě nepřišlo nic divného na tom, abych se vydala na místo, kde jsem nikdy předtím nebyla a jela potkat člověka, kterého vůbec neznám a nic o něm nevím kromě těch mála informací, které jsem získala z našich písemných a telefonických interakcí. Také jsem věděla, že pokud se budu cítit jenom trochu nepříjemně a nebudeme si z jakéhokoliv důvodu sympatičtí, na místě se otočím a odejdu. Jenže nic takového se nestalo. U vlaku na mě čekal velmi charismatický muž a stačil pozdrav a mně bylo jasné, že je všechno v naprostém pořádku. Prvotní dojem nezmizel, ba právě naopak, předčil všechna očekávání! Strávila jsem celý víkend ve společnosti kouzelného muže a ani na setinu sekundy po celou tu dobu u mne nenastal pocit, že je něco špatně nebo nepatřičně. Onen muž, kterého mi seslalo snad samo nebe, mi přečetl každou myšlenku, která mi jen přišla na mysl. Když jsem tohle líčila jedné z mých přítelkyň naprosto nevěřícně na mě hleděla a urputně přemýšlela, nevyprávím-li jí příběh z totálně červené knihovny, kterou ona přímo nesnáší.

Sex může být naprosto magickou záležitostí, pokud k tomu tak přistoupíme. Zážitek z mého víkendu prostoupil celé moje bytí a prošel každičkým čtverečním milimetrem mého těla, vrátil mi pocit klidu, pohody a ženské naplněnosti. Jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizely veškeré frustrace a pocit prázdnoty, které se za ty dlouhé měsíce uvnitř nahromadily. Ano, SEX potřebujeme!

Vladimíra