„Co u dnešních mužů nejvíce postrádáš?“ ptá se mužský hlas mimo obraz.
Hezká, asi třicetiletá žena s divoce na ramena spadajícími vlasy odpovídá: „Že tu nejsou. Postrádám jejich přítomnost, ne tu fyzickou, samozřejmě, ale jejich nebojácné srdce, jejich pevnou ruku, držící meč. Jejich prezenci, schopnost nedělat kompromisy, nelhat, neuhýbat.“
„A co se ti na nich líbí?“ ptá se hlas
„Že začínají, aspoň ti vědomější z nich, na sobě pracovat. Že si uvědomují, že mnoho z toho, co řeší s námi, musí vyřešit mezi sebou.“

Je nutné, aby nás, muže, popohnaly ženy, abychom konečně začali řešit to, co vidíme kolem sebe i v nás? Ne, i když mnoho mužů začalo s „rozvojem mužské osobnosti“ teprve v důsledku nějaké „vztahové“ katastrofy. Rozchod, nevěra, ale i potíže v práci, zadlužení, deprese, nemožnost nalézt cokoliv, co by vypadalo jako poslání, co by člověka-muže naplňovalo – to vede mnoho mužů do mužských skupin nebo na semináře. A také setkání s nějakou knihou, napsanou pro muže – „Železný Jan“ od Roberta Blye, „Cesta divokého muže“ od Richarda Rohra a Josepha Martode nebo „Mužství“ od Steva Biddulpha. Nyní vychází další „úžasná kniha pro muže“ – Cesta pravého muže od amerického „gurua“ mužsko-ženských vztahů Davida Deidy.

Deida pracuje s mužskou problematikou na vysoké, pro někoho možná nezvyklé úrovni vědomí. Mluví o „mužském a ženském principu“, který máme my všichni. Rozdíl je v tom, že ačkoliv ženy mají svého „vnitřního muže“ povětšinou již zažitého, neboť se po mnoho desetiletí otevírají dřívějším mužským činnostem – od studia na vysoké škole, po řízení auta a letadla až k manažerským a podnikatelským dovednostem – my muži teprve začínáme objevovat svoji „vnitřní ženu“. A podle Deidy je seznámení se s oběma principy a jejich pochopení a uznání, předpoklad pro „pravé mužství“. Teprve ten chlap, který si uvědomuje nutnost rovnováhy mezi oběma principy, si může vědomě stoupnout do mužské energie a stát se tak „pravým mužem“.

V seminářích a hlubších diskuzích s muži se ukazuje, že současní muži vězí v krizi mužské energie, způsobené vyčerpáním všudypřítomného a ve společnosti neustále nadužívaného mužského principu. Naše společnost jednostranně preferuje „mužské“ kvality – nekonečný, expandující růst, agresivitu, ctižádost, hierarchické struktury, logiku a exaktní vědu. „Ženské“ kvality, jako jimi jsou cyklický vývoj, harmonie a emoční inteligence, kooperace či síťová struktura a komunikace, vnímáme buď jako druhořadé, nebo jim dáváme prostor pouze v „domácím“, rodinném prostředí. To ovšem dlouhodobě vede k tomu, že mužský princip se unaví, vyčerpá a ve společnosti, která se jím příliš řídí, se začnou objevovat krizové jevy.

O co tedy v „mužských skupinách“ jde? Jsem přesvědčen, že zde nejde jen o nějaké zažití erupcí „mužské“ energie. Je sice krásné, spolu s jinými muži postavit z lan a poražených stromů most přes divoký potok nebo posedět večer pod hvězdným nebem u táboráku. Co se ale pak může stát – muži začnou vyprávět vtipy o ženách, homosexuálech nebo cikánech a hloubka je ta tam. Podstatně důležitější a o to bolestnější je uvědomění si své zraněné mužské emocionality. To je totiž ona brána, vedoucí k prezenci – slovo, které jsem si vypůjčil z amerického vydání Deidovy knihy, a které znamená jakýsi mix z pozornosti, přítomnosti, pravdivosti a průzračnosti.

My totiž také cítíme, ale na rozdíl od žen se za své pocity často stydíme. A časem, přibývajícími lety, se dostaví stav úplné oddělenosti od našich každodenních pocitů. Takový muž se potom vlastně vůbec nedozví, co se děje pod jeho „logicky“ myslící hlavou. Cesta do jeho srdce, ale i do jeho falu, tedy k jeho skutečné a nespoutané sexualitě, je zatarasena „domněnkami“. Jenomže k uvědomění si této skutečnosti si především musíme přiznat svůj strach, cítit i to, co je pro nás nepříjemné, ohrožující, co by možná znamenalo – pokud bychom si to přiznali – nutnost přestavby celého našeho „domečku“.

V mužských kruzích se o podobných „mužských“ tématech, představených souhrnně v právě vycházející Deidově knize, začíná otevřeně mluvit, ať už u táboráku nebo v školicí místnosti. To dává naději nejen nám mužům, ale i ženám. Proto také Deidovy knihy kupují i ženy – zlé jazyky dokonce tvrdí, že převážně. Že to ale není pravda, to mohu dosvědčit ze zkušenosti lektora neustále se rozrůstajících mužských skupin.

David Deida: Cesta pravého muže. Nakladatelství Synergie, 2011 Slavnostní křest knihy s divadelní performancí se koná 14.12.2011 v di­vadle Kampa (Nosticova 2a, Praha1)
Začátek 19:00.
Prosíme všechny muže, aby přišli s „meditační holí“ – což je dřevěná kulatá ca. 2–4 cm tlustá tyč, dlouhá přesně 107 cm. Registrace na mailové adrese: barbora.nadvornikova@gmail.com
 www.konstelace.info/muzi.html