Dokázal byste definovat, jaké vlastnosti by podle vás měl mít zralý muž? Co podle vašeho názoru dělá muže skutečným mužem? Zralý je pro mne ten muž, který nepotřebuje pořád soutěžit, mluví střídmě, dokáže unést samotu i následky svých skutků. Ale to je moje osobní definice. Každý muž má právo si vytvořit svoji. Definovat nějaké univerzální kvality zralého mužství je podle mne zrádné. Ideály jsou sice nutné, třeba v mládí, ale pak spíš svazují a dělají z nás neurotické hledače dokonalosti. Naše Liga otevřených mužů (LOM) se vyhýbá pojmům jako „správný chlap“ nebo „skutečný muž“. Věříme ovšem tomu, že existují určité dovednosti, které může muž – bez ohledu na svůj věk a stupeň zralosti – rozvíjet. Jsou to tzv. 4 O: odpovědnost, odvaha, otevřenost a originalita.

Kudy vede cesta k mužské zralosti? Co všechno muž musí v životě zažít, aby si mohl říct, teď už se můžu cítit opravdu dospělý? Moderní společnost se zbavila milníků, které po staletí lemovaly cestu muže. Dnes už například nemusíme prokazovat svoji mužnost v boji. A ani už nemusíme absolvovat vojenskou službu (která ale z chlapců muže nedělala, spíš jim pokřivila charakter). Chybí nám jasné přechodové rituály. Nahrazují je silné zážitky a události, u mladých mužů sexuální zkušenosti, ale i cesta do zahraničí nebo odstěhování se od rodičů. Poslední téma považuji za zásadní: aby byl muž zralý, musí se vymanit z rodičovské moci. Existuje dost mužů, kteří i v relativně vysokém věku přijímají péči matky a názory otce. Nebo o sebe nechají nepřiměřeně pečovat své partnerky a poslouchají na slovo své šéfy. Přestat zneužívat péči ženy a přestat toužit po uznání od mužů, to je hlavní brána k mužské dospělosti.

Dnes se hodně mluví o tom, že muži ztrácejí svou sílu. Jak to vnímáte vy? Mnozí muži dnes ztratili kontakt se svojí agresivitou. Částečně i proto, že agrese se dnes nenosí, chápe se jako démon nebo ohrožení. Jako by síla byla z principu něco závadného… Jistě, rowdies, domácí násilníci a jiní agresoři si zasluhují nulovou toleranci. Ale muži, kteří projevují svoji sílu kultivovaně, třeba v kurzu bojového umění nebo v diskusi na firemní poradě, jsou přece jiný případ. Ano, jsou i muži, kteří se agrese tiše nebo demonstrativně zřekli. Ale hodní kluci z nich nejsou, naopak. Spíš tu agresi schovávají do ironie, sarkasmu, arogance. Nejsou už tygry, stali se z nich hadi.

Jaká témata jsou aktuální pro dnešní muže, se kterými se potkáváte? Naše organizace – LOM – průběžně mapuje témata, která zaměstnávají dnešní české muže. Některá se při osobních rozhovorech, na akcích nebo i v médiích objevují nápadně často. Nejvíc asi sebeúcta – málo mužů si sebe opravdu váží. Ono to vypadá, že máme kolem sebe hodně mužů, kteří mají vysoké sebevědomí. Ale sebeúcta a sebevědomí jsou dvě různé věci. Sebevědomí můžu předstírat, sebeúctu ne. Jiným silným tématem je sebe-destrukce, tedy různé formy poškozování sebe sama, mimo jiné se jedná o zbytečné riskování, nadužívání alkoholu, dřinu až do padnutí. A velmi aktuální jsou pro dnešní muže i partnerské vztahy. Ženy jsou dnes náročné a muži si nejsou jisti, kde leží ten dobrý střed mezi vládcem a sluhou.

Máte pocit, že občasná hořkost života, zkušenosti, které nejsou právě příjemné, jsou pro zrání muže důležité? Bezpochyby. Zralý muž necucá mléčnou čokoládu. Pokud by už čokoládu jedl, tak spíš hořkou, možná s chilli… Jedním z relativně přesných kritérií mužské zralosti je schopnost unést porážku a zvládnout neúspěch. Chlapec se vymlouvá na druhé, na okolnosti, na nepřízeň osudu. Muž se možná na chvíli stáhne, ale v té izolaci najde svoji chybu, přizná si ji a vyjde z té zkoušky silnější.

Vzpomenete si na zážitky ze svého života, které vás nejvíce posunuly ke zralosti? Úplně prvním zážitkem tohoto druhu byla nevýslovná bolest na jazyku, když jsem jako šestiletý olízl papriku, kterou mi parta starších kluků podstrčila s tím, že pak budu ten chlap. Důležité pro mne byly i všechny nástupy do různých škol. Dobře si pamatuji, jak jsem v den nástupu do gymnázia stál na kopci a říkal si: Teď jsem student! Hodně mne ovlivnily vztahy se ženami, hlavně ty rozchody. Ale taky narození dětí. Ranní cesta čerstvým sněhem z porodnice, kde se mi narodila první dcera, mi přišla hodně symbolická: nechávám po sobě stopy… A v poslední době mne hodně zasáhla i posunula smrt mého otce.

V čem spočívá krása života skutečně zralého a dospělého muže? Je to krása vnitřní. Někdo jí říká charisma. Jakási vnitřní pevnost, která prosakuje navenek. Hezké tvářičky a svaly to nejsou. Starý námořník je stokrát krásnější než mladý fotbalista.

Otázky položila Jana Mihovičová.