Jsem otec dvou dětí, jedenáctileté Bětky a šestiletého Matěje. Pracuji jako lektor a terapeut. Moje žena, asistentka na pedagogické fakultě v Plzni, měla tohoto dne práci na fakultě a v podvečer odjela do Prahy.

Jeden den otce

7.15 – Vstávám, zdravím se s dětmi, synovi dělám snídani, zajišťuji jeho ranní hygienu, přičemž většinu věcí zvládne sám.
7.45 – Odcházím s ním k lékaři na objednané běžné ošetření, pak jdeme do školky.
8.30 – 14.30 – Vlastní práce.
14.40 – Dcera přichází ze školy. Krátce si s ní povídám.
15.00 – Vyzvedávám „zraněného“ Matěje ze školky. Při běhání spadl a odřel si do krve koleno, má ho zavázané a kulhá. Přesouváme se do příjemné nezakouřené restaurace s promítáním hokejového utkání MS Česko – Norsko. Cestou probíráme okolnosti zraněného kolene včetně toho, jak moc to bolelo, a blížící se hokejové utkání s Norskem. A také s ním mluvím o tom, že jeden muž, kterého jsme oba znali, je po smrti.
15.30 – Za účasti mého kamaráda sledujeme hokej, probíráme jednotlivé události utkání, nejprve poněkud trpíme, a pak se radujeme z gólů a vítězství 3:1.
17.30 – Cestujeme tramvají domů, nakupujeme potraviny. Po příchodu domů hrajeme spolu stolní fotbal.
18.30 – Dělám večeři, řešíme běžné povinnosti, dohaduji se s dospívající dcerou (což je provázeno jedním bouchnutím dveřmi), umývám syna atd. Tentokrát to vzhledem k bolesti odřeného kolene šlo poněkud ztuha.
20.30 – Ukládám Matěje ke spánku, čtu pohádku, zpívám píseň.
21.00 – Můj čas pro volno, práci a dceru.

V čem je otec tak důležitý?

Za prvé vidím jako důležité, že otec může být nositelem péče. Tato péče může mít různé podoby: příprava jídla a pití, zajišťování návštěvy lékaře, odvádění do školky, péče v nemoci atp. Myslím si, že je zásadní, aby dítě poznalo péči ze strany muže – a získalo tuto zkušenost a pocit, že je to možné a dokonce běžné.

Za druhou podstatnou věc považuji rozvíjení společného dialogu a vzájemného sdílení. O tom, co kdo zažil, jaký mám den, jak se cítíme a co prožíváme. Otec se může ptát, a dítě se může ptát. A osobně se nabráním dialogu ani o těžších tématech, jako byla např. zmíněná smrt. Zajímavá byla reakce Matěje po chvíli jeho přemýšlení: „Třeba to bude večer v televizi, když se to stalo v autě.“ Tak jsme mluvili o tom, kdy jsou podobné události v televizi, a že v tomto případě to v televizi nebude. A další Matějovou starostí bylo po příchodu domů, abychom to řekli jeho sestře, aby to taky věděla.

Třetí a zásadní důležitost otce vidím v tom, že může s dětmi vytvářet vlastní, pouze jim společný svět. Uvědomuji si, jaké společné světy vytvářím jako otec s oběma dětmi zároveň, a které máme společné pouze se synem. Společné jsou výlety na kolech, plavání v bazénu, návštěvy kina, některé stolní hry. A jiné světy sdílím pouze se synem: hraní fotbalu, návštěvy hokejových zápasů, sledování zápasů v televizi. Myslím si, že otec by měl mít se svými dětmi i separátní světy, které jsou pouze nebo především jejich, a ve kterém mohou vytvářet a rozvíjet své vzájemné vztahy.

A pak jsou světy, ve kterých se střídáme se ženou, ale kde je vždy pouze jeden z nás – ukládání ke spánku spojené se čtením a povídáním, koupání, vodění do školky, zařizování večeře. Tím se dostávám ke čtvrtému aspektu, který se ovšem netýká pouze otce, ale celého rodičovského páru: Role v rodině mohou být v mnoha ohledech zastupitelné, a jsou činnosti, které zvládne jak matka, tak otec.

Otec jako zasvěcovatel do mužského světa

Důležitost otce v prvních letech života vidím jako zásadní také z následujícího důvodu: otec je či spíše může být prvním mužem, se kterým se dítě v životě potkává, a skrze něhož se seznamuje s mužským světem a jeho různými podobami. Podoby zasvěcování mohou být různé. Dítě vidí a zažívá, co otec dělá, jak mluví a jak přemýšlí, vnímá jeho postoje a jeho slovník.
Další zasvěcování do mužského světa může být skrze společnou činnost. Nemyslím si, že je jeden „typický“ mužský svět, stejný pro všechny muže. Myslím si však, že jsou oblasti, které patří spíše do mužského světa, a kde je úloha mužů důležitá: soupeření a boj, práce s vlastní agresí, rozvoj autonomie a prosazování v „cizím světě“ (oproti ochraně a péči). Vidím jako důležité, aby otec zasvěcoval děti do svého pojetí mužského světa, a taky aby jim zprostředkoval a umožnil kontakt s dalšími muži. V tom vidím otcovu nezastupitelnost.

A co když otec nějak chybí, je „nepřítomný“?

Problém tzv. nepřítomného otce je v poslední době často hojně zmiňován. Otec může být nepřítomný jak fyzicky – s dětmi se nestýká, nežije s nimi, případně je pro své děti neznámý, tak psychicky. Tím mám na mysli skutečnost, když jeho kontakt s dětmi je minimální, s dětmi málo komunikuje a není si vědom ochuzení, když je pro své děti nečitelný a málo k dispozici. Zdá se, že klíčová je přítomnost otce v období puberty, kdy se vůči němu vymezují a poměřují se s ním, a kdy se také vůči němu definují ne už jako bezpohlavní dítě, ale jako muž nebo žena. Pokud však otec „chybí“ už v útlém dětství, pak vztah s dětmi nemůže být tak pevný a zažitý, aby otec mohl tuto svou úlohu dobře zvládnout.

A co když tedy otec chybí úplně nebo je „pouze“ psychicky nepřítomný? Pak jsou dvě možnosti, které je vhodné doplňovat. Za prvé může část otcovství a maskulinity převzít matka, a za druhé je dobré dětem zprostředkovat kontakt s jinými muži, kteří mohou být pro dítě „otcovskou figurou“. To může být někdo z příbuzných (dědeček, strýc), trenér ve sportovním oddíle, vedoucí skauta. V každém případě je třeba pro zdravý vývoj dítěte zajistit co největší reálný kontakt s různými podobami mužského světa, a to už v raném dětství.

Pokusil jsem se popsat několik důvodů, které hovoří pro přítomnost a nezastupitelnost otce v raném dětství každého dítěte. Chápu, že sladění rodičovských, pracovních a dalších činností může být pro mnohé rodiče, ať muže či ženy, hodně obtížné. Únik před aktivním otcovstvím však může způsobit nezacelitelnou mezeru. Tak jak se s tím, otcové, vyrovnáme?

Michal Vybíral
Liga otevřených mužů, www.ilom.cz