Jak Mařenka vyběhla na škole v přírodě každý večer z pokoje na společnou chodbu a vyhrnula si noční košili, kam až to šlo, to myslíte? Jak se nejvyšší kluk ve třídě druhá A, Mirek B., rozplakal a vybuchnul, větrný mlýn proti donům quijotům, protože „naši to nikdy nedělali, oni se jenom líbali, vy kolosální svině, vy zlí hajzlové!“ ?

Jak jedna naše úča měla ob tejden každý úterý odpoledne na sobě sytě oranžový plavky a okolo nich na všem tom sytě opáleným tolik toho všeho sytě černýho… vodou k tělu přilepenýho, to? Nebo: „É, mladej, já jenom, chrchly chrchly, kdybys, é, řikala máma, že ti mám říct, že si z toho nemáš nic dělat, kdybys, é, že to máš hodit rovnou do prádla, kdyby ses, é, ráno probudil tó, víš có.“ Tohleto?

Že tepláky, byť čisté a obemklivé, nejsou vhodným úborem na první schůzku s dívkou, že ale můžete mluvit o velikém štěstí, protože máte s sebou pošťáckou brašnu plnou novin, kterou si můžete dát vhodně takhle jako dopředu, aby nebylo nic poznat, hm, to když se sejdou patnáctiletý listonoš a patnáctiletá studentka v sobotu ráno na půl cestě mezi Lhotou a Újezdem, o tom má být řeč?

Že jako při otevřených dveřích, v rychlosti, namol, bez vůle, nezúčastněně, po hmatu, poslepu, poprvé, posté, pětkrát, ještě, naposledy, na „tom“, s „tím“, bez „toho“, uvnitř, venku, cestou, doma, zodpovědně, účelově, potichu, nahlas, mlčky, dlouho, něžně, takhle, jinak, hodně, málo, náhodou, smutně, pozdě, tajně, zítra, možná, nikdy… Tohle myslíte?

se dozvíte udiven na prahu čtyřicítky od svého rodiče, učitelky mateřské školky, že u dětí jsou různé, ehm, autoerotické praktiky poměrně běžně k vidění, a dost se, taky už rodič, zaseknete při představě, že někde někdo, eh, raději ne, ještě je čas, problém se řeší, až nastane, a vůbec… o tohle jde? Že to jednoho dne opravdu začne jít jiným a vás už se to týkat jaksi nebude. To? Tak „o tom“ já raději moc mluvit nebudu.

Stydím se.

Dan Bárta