…eskortován s rukama za zády v obležení policejních uniforem. Vyšlo totiž najevo, že vraždí lidi jak na běžícím pásu. Je to něco výjimečného, nebo to v sobě máme všichni? Jak se z člověka stane masový nebo sériový vrah?

Podle statistiky se masovými nebo sériovými vrahy stávají nejčastěji běloši mezi 20 a 30 lety, kteří trpí některou ze sexuálních poruch, vyrůstali v nefunkční rodině a byli vystaveni domácímu násilí. V dětství často mučili zvířata, chronicky se pomočovali, zakládali požáry, v dospělosti pili alkohol a užívali drogy. Jaké nálezy zjistili lékaři v jejich mozcích?
Průzkum jednatřiceti vybraných usvědčených sériových vrahů ukázal, že dvacet z nich trpí duševním onemocněním. U třinácti z těchto dvaceti byly při dalším zkoumání objeveny nálezy na mozku, konkrétně v čelním laloku. Dál se zjistilo, že tato poškození nejsou vrozená, ale způsobená úrazem hlavy.
Již od prvních lobotomických zákroků byli lékaři obeznámeni se skutečností, že čelní lalok hraje důležitou roli v agresivním chování člověka. Ke zjištění, že sérioví zabijáci vykazují často poškození v této části mozku, se však dnešní vědci staví velmi opatrně. Vyspělejší technologie a data sbíraná po dobu několika desetiletí jim sice umožňují zkoumat problém detailněji, ale možná právě proto si zatím nikdo z nich netroufl veřejně vystoupit s nějakou zaručenou “pravdou”. Přece jen stále platí, že o mozku toho víc nevíme, než víme.

Úraz hlavy vás změní
Říkáte si teď asi, jestli vás náhodou rodiče příliš nepohlavkují, když jste drzí. Můžete se částečně uklidnit. Teď už jste v pohodě. Otázkou je, jak s vaší hlavou zacházeli, když jste byli malí. Čelní lalok mozku zodpovídá za sebekontrolu, schopnost zdravého úsudku, dovoluje vám plánovat akce a předpovídat jejich následky. Taky se v něm skrývá rozlišovací schopnost při konfliktu osobních potřeb a potřeb vašeho okolí (například tam máte uloženo, že krást se nemá, i když se vám to kamarádovo Star Wars tričko fakt líbí).
Poškození čelního laloku nemusí vést přímo ke zrodu zabijáka, vždycky ale ovlivní socializační schopnosti jedince. Ne náhodou mají primáti žijící ve společenstvích čelní lalok vyvinutější než ostatní zvířata. Člověk pak oplývá tím největším čelním lalokem v přírodě. Drží nás právě on na uzdě? Když si rychle zopakujeme fakta z předchozích odstavců, všechno tomu nasvědčuje. Stejně jako třeba případ Phila Garrida. Ten vyrostl ve „zdravých rodinných podmínkách”, ale ve čtrnácti spadl z motorky, byl nějakou dobu v bezvědomí a musel podstoupit operaci mozku. Zanedlouho se u něj začaly objevovat fantazie o znásilňování a později jich skutečně několik spáchal. Nakonec unesl mladou dívku jménem Jaycee, držel ji 18 let v zajetí a počal s ní dvě děti.

Gen násilí existuje
Při práci se skupinou jednatřiceti sériových vrahů vědci ale ještě zjistili, že 14 z nich žádný závažnější úraz hlavy nikdy neutrpělo. Co s nimi? Do hry vstupuje genetika a její odpovědí je gen MAO-A, respektive jeho mutace.
U primátů je MAO-A znám jako gen válečníků a nachází se v téměř každém lidském těle. Jeho úkolem je vytvářet enzym, který v naší nervové soustavě „čistí” přenašeče vzruchů poté, co udělají svou práci. Jenže jedna z mutací MAO-A tohoto enzymu nevytváří dost a přenašeče zůstávají zbytečně „zanesené“, což si pak s lidským mozkem nepěkně pohrává – stačí jen škrtnout pověstnou zápalkou a násilné chování je tu.

Není bez zajímavosti, že vadný gen MAO-A předává matka dítěti během jeho vývoje v děloze. A stejně jako jiné nemoci předávané matkou (například nejčastější forma barvosleposti) se i tato mutace MAO-A genu projeví jen v mužském potomstvu. Pokud byste MAO-A náhodou zdědili i vy, extrémně násilné chování by se u vás projevilo s 85% jistotou. Slušná šance, co?
Dalším, kdo zkoumal mozky sériových vrahů, je neurobiolog a profesor neurologie Jim Fallon z University of California. Měl jich k dispozici rovných sedmdesát. Nejen, že všechny měly podobná poškození vnitřní části spánkového laloku a očnicové kůry umístěné přímo nad očima (část čelního laloku), ale u všech byla též zjištěna přítomnost MAO-A. „Všichni tito lidé se s mutovaným genem MAO-A už narodili. Během svého vývoje v těle matky byli též vystaveni vysokým dávkám serotoninu. Doslova se v něm koupali. Důsledkem toho se stali vůči jeho účinkům imunní a přišli tak o látku, která má člověka hodit do klidu, zrelaxovat ho,“ řekl Fallon.

Do hlavy ne!
Naštěstí ani s MAO-A nejsou karty tak jasně rozdané, jak by se mohlo zdát. Fallon totiž dodává: „Abyste se začali chovat násilně, potřebujete i přes MAO-A prožít v dětském věku skutečně traumatizující násilné chování. Žádný výchovný pohlavek nebo něco podobného. V zemích, kde vládne mír, je proto velká šance, že i s ‚genem násilí’ budete v pohodě, protože vaše chování přece ovlivňuje i prostředí, ve kterém vyrůstáte, vzory z rodiny a okolí, které napodobujete. Ale když se podíváme do míst, kde neustále zuří nějaké boje – Izrael, Irák, Afghánistán a podobně, můžeme tu mít za několik generací vážný problém.“ Vycházíme-li ze stejného předpokladu, že ve státech, kde se válčí, si budou holky vždycky vybírat takové typy mužů, ze kterých sálá bojovný duch (a tudíž představa většího bezpečí, ochrany), nezbývá nám, než zaklepat na dřevo. Stejně ale můžete rodičům vysvětlit, že by se k hlavám vašich mladších sourozenců měli chovat s velkou vlídností.