Jsme ženy, jsme partnerky, matky, dcery, podnikatelky, sestry, kamarádky... list našich rolí je nekonečný. Milujeme, cítíme, sdílíme a hlavně komunikujeme. Neustále a se všemi od rána do večera. Největší úsilí nás stojí to, abychom na sebe úplně nezapomněly, když se vydáváme a sloužíme potřebám druhých.
Rubrika AS WOMEN SEE nabízí prostor ženám a jejich komunikaci a také jako připomenutí toho, aby nezapomínaly na prostor nejdůležitější – jejich vlastní.
Rubrika As men see nabízí prostor mužům, kteří jsou partnery a rodiči. A chtějí udělat coming out a veřejně komunikovat. Třeba o tom, co se jim líbí na jejich dětech a partnerkách, ale i tom, jak si s nimi nevědí rady. Nebo o věcech, které se jich každodenně dotýkají zvenčí: školka, reklama, zákony…
„Cesta má své důvody a žádní dva poutníci je nechápou stejně, “ píše Cormac Mc Carthy v onom románu. I partnerství a rodičovství jsou mužské cesty. Jasně, každý z nás si na svém koni projede sám. Ale možná jsou klobouky jiných mužů blíž, než se zdá.
Máme méně zkušeností, informací a dovedností než dospělí, jsme fyzicky slabší, méně jsme toho zažili, ale tyto rozdíly nedávají dospělým právo zacházet s námi jako s někým méněcenným, podřízeným. Pokud s námi však budou jednat s respektem, umožní nám to rozvinout nadání, vidět v druhých stejně cenné bytosti, s kterými stojí za to spolupracovat a posunout svět k lepšímu.
Rubrika As Kids See se pokusí u některých témat z rubrik As Women See a As Man See zaměřit pozornost na to, co to znamená pro děti, jak naše chování a přístupy k nim ovlivňují jejich vývoj.
Představujeme vám našeho speciálního hosta Tomáše Hajzlera, zakladatele PeopleCommu a propagátora myšlenky svobody v práci, jenž se bude nyní objevovat se svými příspěvky i na stránkách LM.
Tomáš Hajzler:
„Do třiceti let jsem se to snažil "daleko dotáhnout“. Odseděl jsem si
dvacet šest let ve školách a dalších deset na různých manažerských
stoličkách firem (Douwe Egberts, Vitana a GE). Založil jsem tři firmy
(cestovku, šnečí farmu a síť obchodů s africkým uměním). Až jsem si
uhnal syndrom vyhoření. Proto jsem se v roce 2001 pustil do PeopleCommu, kde zkoumám svět firem,
vedení a další souvislosti pracovního života. Znepokojuje mě fakt, že
více než osm z deseti lidí chodí denně do práce, kterou nemají rádi.
Vedu kurzy, vystupuji na konferencích a vysokých školách. O svobodě
v práci píšu již léta blog a Freedom at Work. Najdete mě na LinkedInu či
Twitteru."
Odvaha a strach
Svět je někdy tak barevný, až se z něho člověku zatočí hlava.
Obecně asi platí, že čím více barev, tím více radosti, zároveň však
také chaosu a nejistoty.
Když se o mne pokouší chaos, snažím se obvykle z těch miliónů barev
vybrat dvě – černou a bílou, svět si tak na chvíli zjednodušit a lépe
se v něm zorientovat. Uklidním se a pak se milerád vracím do toho
barevného světa s lepším pochopením, menším neklidem a hlubší
radostí.
Zde je jedno z mnoha zjednodušení, kterým si pomáhám porozumět
životu: Za vším, co se mi podaří či nepodaří, stojí dvě vlastnosti:
odvaha a strach. Fakt je, že každý den mne potkávají tisíce
možností. Většiny si vůbec nevšimnu, mnohé mne nezaujmou, ale vždy je
něco, co mne láká. Některé zvládnu levou zadní. Jiné však vyžadují
extra úsilí a narážejí tak na mé sebevědomí. Přicházejí pochybnosti a
nejistota. Nejsem si jist, zda to zvládnu. Zvou mne na zajímavou konferenci.
Zaujmu? Mám možnost si promluvit a seznámit se s autorem knih, které
miluji. Najdu odvahu k tomu, abych ho oslovil? Zvou mne do televize.
Neznervózním před kamerami? Chci už konečně napsat knihu. Mám na to? Chci
pozvat zajímavého člověka na Cestu kolem světa. Odmítne mě? Pochybnosti a
zase pochybnosti …
Před lety jsem narazil na fascinující reklamu. Kdykoli si ji pustím,
svět plný strachu a pochyb se mi rozjasní a já mám najednou chuť a sílu
do věcí, kterých jsem se předtím bál. Občas ji pustím při našich
zájezdech a přijde mi, že má na ostatní podobný efekt jako na mne. Třeba
osloví i vás. Možná i vy máte věci, které chcete udělat, ale strach
vás nechce pustit. Chcete oslovit neznámé lidi, požádat partnera o ruku,
změnit práci či se třeba vrátit ke koníčkům z dětství. Ať je to to
či ono, strach nás drží a odvaha postrkuje. Zdá se mi, že
v našich životech vítězí strach. Třeba toto krátké video pomůže
vaší odvaze k tomu, aby získala převahu a vám aby se tak splnilo více
toho, co si přejete.
Comments