(téma měsíce: stres, strach, stud VS sebevědomí, sebeúcta, sebehodnocení)

Neobsáhnu asi všechna S, vyberu jen některá ve vztahu k sebevědomí. Nevím si úplně rady se stresem. Myslím, že stresu může podléhat i člověk s velmi zdravým sebevědomím čistě jen proto, že má náročnou práci a silný pocit zodpovědnosti. Je ale možné, že člověk méně sebevědomý se stresuje víc. Třeba si právě díky nedostatku sebedůvěry, nedokáže obhájit, když něco nestíhá tak, jak se od něj očekává. Nebo jak od sebe očekává on sám. Přesto sklony ke stresování přisuzuji spíš povaze. Strach už podle mne s nízkou sebedůvěrou souvisí velmi úzce. Strach z odmítnutí, strach ze ztráty práce, partnera, strach z neúspěchu, prohry, strach, že se znemožníme. Ale jak má vlastně vypadat to správné a zdravé sebevědomí? Proč atraktivní žena, která má všechny důvody hodnotit se přinejmenším uspokojivě, propadá studu, podléhá stresu a topí se ve svém strachu téměř každou vteřinou?

Sebevědomí se nedá měřit. Můžeme předpokládat, že mladá, inteligentní, krásná, štíhlá a bohatá je v tomto směru za vodou, ale myslím, že tak to vůbec není. Sebevědomí nemá co dělat jen s vnějšími okolnostmi, ale s jakousi vnitřní jistotou. Jde o jádro, které je od malička broušeno rodiči, vrstevníky, učiteli, sousedy… Celou společností, která je úplně jiná tady u nás a jiná třeba v Americe. Myslím, že nejpodstatnější je rodinné zázemí. Ale také záleží na vaší nátuře. Jste spíše nadšenci ze všeho, co už umíte, nebo se raději hroutíte z toho, co vám nejde. Těšíte se z toho, čím vás příroda obdarovala, nebo žehráte nad tím, co vám schází? Srovnáváte se s ostatními? Bojíte se, co si o vás pomyslí? A položili jste si otázku, zda se ostatní zabývají tím, co si vlastně o nich myslíte vy?

Česká kultura nám vštěpuje: pracuj, vydělávej, nemůžeš dělat, co tě baví, dělej, co tě uživí, do toho se radši nepouštěj, musíš, nesmíš, nedokážeš! Pořád vás někdo shazuje a odrazuje. Celý systém školství, kde je vyzdvihováno umění naučit se něco nazpaměť nad kreativitou, schopností poradit si a manuální zručností, to všechno nás ovlivňuje. Ale ne každý o tom přemýšlí. Jistou roli hraje i intelekt. Předpokládám, že inteligentní člověk je na sebe daleko náročnější. Prostý si s tím hlavu tolik neláme.

Ale vrátím se k úvodní otázce? Proč jen si mladá žena, která má zdánlivě všechny důvody k tomu mít vysoké sebevědomí, zkrátka nevěří. Zvenčí to vždycky vypadá jinak. A každý z nás má svá osobní trápení. Někdo si třeba říká, kdybych měla tak krásnou figuru jako ona, tak bych si věřila, ale ona si možná říká, kdybych měla vysokou školu, tak bych si věřila, a vysokoškolačka si říká, kdybych měla chlapa, dobrou práci, děti…

O tom to zkrátka asi není. Jestliže naše jádro není okolnostmi právě do hlaďoučka vybroušeno, musíme na tom pracovat sami. Hledat vnitřní jistotu, hýčkat tu svojí jedinečnou krásu a najít si své pravé místo v životě. Není to snadné. Bonne chance!