8. únor 2011
Možná se někomu zdá, že se z našich životů vytratily emoce. Zřejmě proto jsme zavaleni zdrobnělinami, aby bylo vidět, že to jde, jak se tak říká, od srdíčka.
Zdrobňování bývá doménou matek a těhotných žen. V internetových
diskusích se to hemží prdíky, mimísky, klubíčky, manži (od slova
manžel!), příti (přítel), hajáním, papáním, pupíčky, jogurtíky a
chlebíky. Obchody s dětským zbožím působí na hormonálně rozvířené
matky nabídkou mikinek, tričínek, manšestráčků, tepláčků, overálků a
nejrůznějších dalších oblečků. Je zdrobňování všeobecně uznávaným
důkazem lásky a přátelské povahy? Bude nějaká žena vypadat před
ostatními jako krkavčí matka, když svému dítěti oblékne svetr a kalhoty,
k svačině mu dá jogurt a místo hafíčka vezme na procházku psa?
Nechci ale rozhodně kritizovat způsob, jakým matky mluví se svými
dětmi. Bylo by pokrytecké tvrdit, že já na svého pětiměsíčního syna
hovořím jazykem encyklopedií („A nyní si, drahé dítě, hrej
s plastovými živočichy afrického původu visícími na pestrobarevné
hrazdě s poutavými safari motivy.“). V jeho šustivé obrázkové knížce
je samozřejmě ovečka, pejsek a kytička, když si ho opusinkovávám není to
Jáchym, ale mámin zobáček, brouček, koblížek a bůhvíco ještě.
(Hromada zdrobnělin jen to lupne, do jeho puberty s tím rozhodně
skoncuju.)
Není mi ovšem jasné, proč se tato slova objevují i v komunikaci mezi
dospělými, navíc úplně cizími lidmi. Nedávno mi jedna paní v e-mailu
(nebo v mejlíku?) poděkovala za příjemný obchůdek a rychlé poslání
penízků. V práci jsem objevila zprávu, v níž byl tipík na báječnou
svačinku, následovalo v titulku zmíněné přání – mějte se
sluníčkově – a nakonec pozvánka na pracovní obídek. Bankovní
poradkyně mi volala, že mám k vyzvednutí připravenou kartičku a ještě
bude potřebovat pár podpísků. (Podepisuju se pravda celkem krátce, ale to
nemohla vědět). V těhotenském kurzu zaháněla instruktorka obavy
z klystýrku a doporučovala zhluboka vdechovat kyslíček. A znáte muže, co
by se nechal nalákat do hospůdky na dobré pivíčko a šťavnaté
masíčko?
Závěrem bych chtěla něco vzkázat všem, kteří mi budou chtít někdy
písnout nebo brnknout. Vím, že jste milé osůbky. Ráda s vámi budu
uzavírat obchůdky, chodit na obídky, využívat vaše slevičky. Nedivte se
ovšem, že na smluveném srazíku budu pokryta alergií na zdrobněliny
vyvolanými PUPENCI!