Co jsem na mateřské, tak v letních měsících okupuji se svým potomkem a nyní již potomky dům mých rodičů na Písecku. Nedaleko Čimelic. V obci Ostrovec. Trávím tam všechny dny, kdy je hezké počasí. Alespoň se snažím a jsem ráda, že mám tuto možnost.

Trávila jsem tam i léto 2009. Tondovi byl rok. Já začínala 3. měsíc těhotenství. Ještě to na mně nebylo vidět. Dokonce jsem díky nevolnostem a Toníkově rozlítanosti zhubla na, pro mne vysněnou váhu, 55 kg. Ne na dlouho.

Při jedné dopolední procházce po okolí zrovna, když jsem odbočila z asfaltky do lesa jsem si všimla, že nás někde opustil Toníkův oblíbený plyšový banán. Otočila jsem a zmerčila jsem ho cca 10 metrů zpátky na silnici. Toník spal. Tak jsem kočár nechala na lesní cestičce a vracela jsem se pro banán. Když už jsem s banánem klusala zpátky k děcku, což v mém podání pravděpodobně vypadá jako rozverné hopsání dítěte, tak u mne zastavila stříbrná octavia a z ní na mne volá pán: „Holčičko…ježiš pardón vy už jste slečna, mohla byste mi prosím poradit, kde bych tady našel nejbližší poštu?“ Byla jsem TAK polichocena Holčičkou i Slečnou, že jsem při tom pána nechala. Ochotně a asi až velmi podrobně, jsem mu popsala cestu k oběma poštám, o kterých jsem věděla. V Ostrovci a v Čimelicích. Nabídku, zda nechci někam přiblížit vozem, jsem s díky odmítla. Rozloučili jsme se a pán odjel. Ještě jsem si všimla, že měl stejného Micky Mouse na zadním bočním skle, jako my na našem autě. Kočár jsem zapřela. Chtěla jsem být asi zase chvilku slečna. Banánu si pán nevšiml. Zvedl mi náladu. To se musí uznat. A navíc to byl pěkný chlap. Vysoký. Urostlý. Drsňák. To se mi líbí. „Jsi vdaná. Máš roční dítě. A čekáš druhý. Nezapomnělas?“ vyrušilo mě mé svědomí. „No jo. Takže co budu vařit?“ vrátila jsem se k myšlenkám všedního dne a udělalo se mi špatně. Těhotenské špatně.

Odpoledne jsem šla s kočárem na poštu pro noviny. A podívejme se, koho nevidím postávat před vchodem pošty? Pán se stříbrnou Octavií a Micky Mousem na skle. S úsměvem povídám:

„Dobrý den! To jste tu poštu doteď hledal? To už tu minimálně 4 hodiny bloudíte. To nejsem moc dobrá navigátorka.“

„Dobrý den! Na procházce s bráškou?“ (Další příděl „pohlazení a polichocení") „Já už jsem tu podruhý. Ještě jsem něco zapomněl. Vy jste odtud?“

„Tak trošku.“

„Poraďte mi, kam bych měl tady pozvat hezkou mladou slečnu na večeři nebo skleničku? Až dá brášku domů, samozřejmě!“ usmíval se na mne takovým tím nakažlivým úsměvem. Zčervenala jsem a se sklopenýma očima (Tak já se na „stará 31 letá kolena“ ještě umím stydět?) povídám:

„Víte, já vám neporadím. Ta slečna je paní. A ten bráška je její syn.“ Trošku Cimrmanovské, že?

„Ale to je škoda! No, ale i paní může jít na skleničku!“

„Paní nesmí pít. Paní čeká synovi brášku. Nebo sestřičku.“

„Tak to je dvojitá škoda. Tak moc gratuluji!“ Sklonil se ke kočárku a povídá Toníkovi „Vyřiď tátovi, že má velikánskou kliku!“ Toník na něj zamračeně koukal a na znamení, že pochopil, řekl „Tá-ta“ .

Druhý den si Toník opařil ručičku. První veliký úraz. Hrozné! Roční miminko. Moje miminko trpí. Byli jsme týden v Písku v nemocnici. Všechno dobře dopadlo. Nezůstaly mu žádné jizvy. Nic. Ale i po propuštění z nemocnice jsme museli obden jezdit na převaz do Písku, tak jsme zůstali v Ostrovci. 11.8.2009, po 14 dnech neplánovaného pobytu, jsme se vraceli do Prahy. Když jsme míjeli Ostrovskou poštu, stálo tam několik policejních vozů a kolem dokola byly policejní pásky. „Hm, co se to tu stalo?“

Večer ve zprávách hlásili“ Poštovní fantom konečně dopaden. Stalo se to dnes v Ostrovci na Písecku. Pachatel vyloupil pobočku pošty a útěk z místa mu překazili připraveni policisté. Muže unikajícího ve vozidle i za použití varovných výstřelů a výstřelů směřujících k zastavení vozidla, dopadli po krátké, leč dramatické honičce. Při následném výslechu se muž k loupežným přepadením přiznal….“ Kamera najela na stříbrnou octavku s Micky Mousem na zadním bočním skle – vůz pachatele. Balil mě Poštovní Fantom. Vyloupil poštu v Horažďovicích, ve Vráži 2×, v Katovicích, v Kadově, v Sedlicích, v Česticích a nakonec v Ostrovci. Během 3 měsíců. Všude hrozil střelnou zbraní. Drsňák!