Když Athanasius dohrál, nejeden z přítomných onen nástroj, plod neutuchajícího Kircherova génia, chtěl si vyzkoušeti……………­.Když varhanovou skříňku jsme otevřeli, nazřeli jsme velmi složitý mechanismus. Sešlápnutím pedálu uváděla se do chodu obdivuhodná převodová soustava pohybující jakýmsi kladivem, jež zprudka dopadalo na ocas kočce připevněné řemeny k dřevěné destičce. Všechny kocoury pro rejstřík o dvou oktávách vybíral Kircher pečlivě podle jejich přirozené schopnosti mňoukati v určitém tónu…… ( Tam, kde jsou tygři domovem)

Právě tento úryvek mě přivedl na nápad zapřáhnout šneky, a on mě i od něj zrazoval, včetně dětí. Nechtěly s tím mít nic společného, nechtěly takovou ohavnost dělat, nebyly by schopné zotročit si jednonohého…Dlouho bylo velké sucho, žádní tahouni se neukazovali….4 jsem nakonec přivezla v krabici a 4 jsem i vypustila po závodě do kopřiv. Nic neříkali, ale byli rádi, že to mají, při vší smůle, že jsem je chytila, za sebou. ( Jistě není rozdílu mezi slimákem a šnekem).

Náš zbabělý vítěz neprojel ani jedno kolo, delfíni zůstali, jak byli. Namířil si to přes sedačky ven přímo, vůbec nepochopil hru. Děti křičely, mamí, vede ven, jede ven. Další tři pomalu za ním. Ve chvíli, kdy sportovci očichávali figurky, kdy se vozíčky pomalu sunuly, kdy figurka Pottera vypadla, jsme ani nedutaly…Naši šneci byli venku za 3.52 min. Nepřekonali Ben Hura, na to jsem vsadila, a prohrála.