Jejich zárodky vznikají již v děloze. Čím jsou do třetího roku života delší, tím více a jasněji dítě čárá, mluví a pamatuje si. První vlásky svého dítěte milujeme pro ten čistý, neposkvrněný začátek, co se již nenavrátí. Záchranu a schránu těch skutečně prvních Mariiných prvních vlásků jsem jaksi prošvihla. Ale věřím, že vlásky do tří let života jsou stále ty „první“. Moje vlásky matka uložila do cibulákového lázeňského pohárku (mimochodem s otcem se seznámili v Mariánských Lázních). Po rozvodu rodičů se však při stěhování tento pohárek i s mými prvními vlásky záhadně ztratil. Není v lidských silách řešit, kam se ztrácí všechny ty vlasy a vlásky, to bychom dopadli jako Olga, co prý ještě dlouho po rozluce svému muži Picassovi stříhala nehty a v obálkách s datací je pečlivě archivovala. Stejně tak ani není například možné pojmout, kam z porodnic putují všechny ty placenty a pupečníky. (Zatímco naši předkové placenty požívali, sušili, různě schraňovali, společně zakopávali či zabalené v pleně rituálně pálili doma – placenty většiny našich dětí pravděpodobně končí asi na skládce nebo v kosmetických firmách. Existují však i světlé výjimky – kamarádka kamarádky před dvěma lety na sále v uherskohradišťské porodnici dokázala od porodníků vyškemrat placentu a pak ji uložila do hlíny doma na zahradě). Podobně jako placenta, tak i první vlasy jsou natolik intimní a prvotní záležitostí – nedej Bože aby se dostaly do zlých rukou s nekalými úmysly. Ale pryč s magií a jejími významy! To bychom ani nemohli zveřejnit fotografii svého dítěte na netu…Pro klid duše raději můžeme uchování prvních dětských vlásků označit jako „srdeční nostalgii“. Anebo západně a chladně – „kreativním archivováním“. Archivování je svým způsobem tak trochu závislácké a slabošské. Na druhou stranu vyjadřuje úctu, potřebu zachytit čas. Kdo ví, v dospělosti může pohled na vlastní dětské vlásky přiblížit vědomí vlastních kořínků – nejen těch vlasových…… Co maminka, to jiný druh relikviáře. Některá jistě na první vlásky svého dítěte použila voňavou krabičku od mýdla. Jiná třeba obyčejnou obálku….Vlasy jako záložka do oblíbené knihy…svazek vlásků zasunutý pod fotografii v rodinném albu…nebo v peněžence? Zajímalo by mne, jak různé matky nakládají s prvními vlásky svých dětí. Staré Číňanky jimi možná vyšily vějíř nebo je poslaly po vodě. Možná je s verši na rtech svěřily větru na nějakém hezkém místě… Dobrá varianta – propříště.