Nejde jistě jen o to správně pochopit daný text, ale mít zkušenost, která nepadá z nebe po přečtení jedné knihy. Jak takovou zkušenost získat? Nemyslím si, že pouze z četby. A opravdu si kladu otázku: Kolik rodičů, kteří jsou zvyklí dětem nečíst, osloví projekty a doporučení Čtěme dětem dvacet minut… Půjdou-li na nějaké čtení, co bude dál? Možná se mýlím, ale řekla bych, že každé další, které navštíví, bude suplovat jejich vlastní předčítání nebo četbu. Je snad něco jiného číst nahlas a potichu. Tak, Fany, dvacet minut uplynulo,… Možná je to jen slogan a nemyslí se to doslova. Srovnáváme někdy doma dojmy z knihy po přečtení a mnohdy mám pocit, že jsme četli každý jinou. Jak asi takové čtení vypadá, jak se zapíše do hlaviček dětí? Stejnou stopou u všech? Sáhnou jejich rodiče po takové knize doma a koupí ji?

Zažila jsem takové hrané čtení Lichožroutů v Minoru a přestože kniha dítěti leží na knihovně, nečte ji. Čte jinou, která má své tajemství. Kolik rodičů, kteří běžně dětem nečtou, začnou číst, když slyší, že je to dobré? Vědí přesně proč? Máme blízko knihovnu, kde slečna ve čtvrtek potichu krásně čte pro 3 děti. Nechodíme tam cíleně, dvakrát jsme zůstaly. Ty děti byly zvyklé poslouchat a jako většina takových dětí, to tedy umí. Zavřu-li oči a představím–li si poslech, hučí mi v uších: Tjúdatý Audio story uvádí… Roald Dahl, Kouzelný prst. A další příběhy, pohádky… Zejména tjúdadý…. Pak tichý pokoj a napětí. Děti zkrátka musí umět poslouchat s chutí, aby se něčemu naučily, aby potom mohly povídat. Nemohu si pomoci, obráceně to moc nefunfuje. Alespoň ve svém okolí to tak vidím.

Byly doby, kdy jsem poslouchala kohosi, kdo mluvil jako kniha, jakoby jezdil krajem na mule a vyprávěl cizí příběhy, tolik jich bylo. Ve chvíli, kdy jsme seděli proti sobě, jsem myslela, že se opakuje a vypínala uši. Přeju si, aby moje holky takovou chybu neudělaly. Přeju si, aby slyšely věci z různých stran, přestože už sama mám někdy uši zacpané. Aby poznaly dobrou zprávu, aby nečetly brak z důvodu, že je nebude bavit.

Zpětně, jsou už velké, jsem nejvíc oceňovala fantazii, která jim nechyběla a stále s ní počítají. Jednoduše vidím souvislost mezi fantazií, čtenářskou gramotností a kreativitou ve slovech TO JE JAKO… A ve chvíli, kdy si to dítě řekne, buď odhalí podvod, nebo si dá skutečnost do souvislostí a s nimi se rozběhne řetěz asociací. V říjnu jsem byla nadšená, když učitelka objednala do třídy pracovní sešit od p. Šupa. Včera jsem se dozvěděla, že z celé školy ho má pouze tato třída. Jak je to možné, když informace v knihách, sešitech jsou tak strohé, určené k memorování…? Kdo by měl být více informován než učitelé? Říkám si tedy. Není cílová skupina akce Čtete dětem vybrána mylně?

Vymýšlím a baví mě to, pro dítě různá překvapení ( čas od času), která rozvíjejí fantazii. Začalo to ve chvílích, kdy jsme společně někde čekaly. Anna dělala z deseti trojúhelníků deset různých věcí atd… Našla si v tom zálibu a pokračovaly jsme pak slabikami, řezy zeleniny… Stále je to otevřené téma… Teď ji to baví stejně tak jako obkreslování obrázků přes pauzák, což mě zarazilo. Dívá se kolem sebe s otevřenýma očima a začala sbírat paragony v košících v obchodě z důvodu, že ji zajímá, co lidé kupují a co vaří, co kolik stojí. Je to skutečně zajímavé, protože skoro každý druhý (z našeho sběru) kupuje brambůrky. ( Nesledujeme, ale podívaly jsme se tudíž na pořady o vaření a…).

Raději si servírujeme bez cizí pomoci. Cítím totiž velkou odpovědnost za své děti. A každému rodiči jsou ty jeho jistě nejmilejší, z toho vycházím a počítám s tím, že priority jsou různé.