S věcí, o které se nyní rozepíšu obšírněji, jelikož mně na ní velmi záleží, jsme začaly s Annou již na začátku září. Smyslem celého snažení z mé strany bylo vytvořit Anně silný vztah k místu, které mám sama ráda za cenu, která se možná zdá divná, dále poznávat okolí svého bydliště vlastní nevšední cestou a v neposlední řadě, strašně mě baví něco s Ančou dělat… Naše skoro dennodenní cesty ze školy přes hřbitov, kde jsme za hezkého počasí četly povinnou školní četbu, vedly kolem kontejnerů s vyhozenými květinami v květináčích, které byly stále živé, ale nezalité oschly a vykoledovaly si nahrazení novými. Probudilo-li se v nás freeganství, budiž, stálo to za to. Začaly jsme zachraňovat tyto květiny a vysazovat je na opuštěný hrob Jana Heraina, který se nám moc líbí. (Možná bychom mohly jít příkladem milovníku Nataši Gollové, do jejíhož hrobu prší.) Před třemi lety již dvě bezvadné děti ozdobily Herainův hrob svými mozaikami, z nichž se jedna rozpadla, druhá, oko, zůstává a sleduje neustále naše počínání. Postupná proměna je vidět na obrázcích. V telefonu jsem zapisovala jednotlivé dny s nálezy v kontejnerech a změny na hrobě, které probíhaly během necelých dvou měsíců. Některé dny jsme běhaly od jednoho ke druhému s nadšením, jindy, bylo-li ošklivě, jsme nechávaly kytky tak. Došly jsme k tomu, že se plýtvá neuvěřitelným způsobem, pěstují se kytky, které ani v zemi nepřežijí zimu. Našly jsme dvě vyhozená velikonoční kuřátka a kohoutka, to zcela nové, zřejmě z kolumbária, odmítla Anna Herainovi dát, na hrobě jsou tedy dva ptáci. Našly jsme také přívěšek Janovi, který jsme umístily na římsu. Na závěr jsme vyrobily krmítko s myšlenkou na to, že by se tento hrob mohl stát cílem procházek i jiným dětem. Za hrob jsme umístily pět kusů vlastnoručně vyrobených svíček se zvířecí podobou bájných tvorů pro prvních pět dětí, které sem najdou cestu. Hrob se nachází v trojúhelníku Erben, Hněvkovský (cukrová mohyla), Herain. Herainův vrchol míří na jihovýchod. Trojúhelník hledejte na náměstíčku kolem Tyrše.