Vím, že věci, které obvykle nadchnou mě, nenadchnou každého. Nicméně to, co jsme slyšeli a viděli letošní jaro, bych přála každému, zejména dětem. Pokud někdo hodinu vypráví a malé dítě poslouchá, jistě vyprávět umí. Měli jsme možnost nahlédnout tam, kam už nyní není možné nahlédnout a když si vzpomenu na tohle, cítím jasně, že život kostela je pevně spojený s životem našeho průvodce. Osobní prohlídka, kterou si lze domluvit na stránkách www.chvojen.cz, stojí za jeden den z víkendu. Místo původního keltského hradiště udržuje nakrátko sestříhané, připravené pro uskutečnění své touhy osázet je tzv. rodinnými stromy. Snad slyšel o podobném počinu, který vymysleli v jedné přírodní rezervaci na Slovensku, nevím, nebo četl o muži, který vysázel celé dubové lesy, těžko říct, rozdíl tu ale zatím je. Dosud nejsou v magickém kruhu kolem kostela žádné stromy, protože se nenašel nikdo, kdo by je koupil a zasadil, neboť o jeho záměru ví velmi málo lidí, skoro nikdo.

Mít takový strom v blízkosti místa čtyř třešní, které přitahují blesky a nikomu mezi nimi není dobře…Mít takový strom u Božích muk, kde je tomu naopak…. Mít dobrý pocit z toho, že ty duby porostou a přežijí nás….Vede sem mnoho krásných alejí, křižují krajinu od a ke Konopišti, kolem je obrovská bažantnice. Chuť těch opeřenců je cítit všude kolem. Bylo po honu, z celého srdce jsem si přála najít jednoho zapomenutého, úplně jsem cítila vůni pečeného masa na prstech, chuť broku v zubu. Nikde nebyl, ale všude byli ti hloupí ptáci nadosah… Šla jsem tam jak slepý lovecký pes bez nohy. Už už a mělo ho dítě v rukách… Je tam divočina. Pod kopcem je starý statek s koňmi, kteří se nedají srovnat s těmi, kteří tam byli před čtyřmi lety. Sluší jim to. Lze na nich vyjet do kraje a hrát si na Ferdinanda. Jelikož členka naší rodiny má už dlouhou dobu takové sklony, změnila stáj. Je tam ráj. Přála bych si, aby se Václav VII. Josef Potůček z Mezihoří dočkal vysazení dubového kruhu. Byl by počítadlem času.