Pro mě je to jako skok do neznáma. Děti jsou velmi činorodé, malé kutilky s přirozeným smyslem pro potřebu odpočinout si, na kterou jsem pozapomněla. Z kolika stran jsem to poslední dobou slyšela…Moc se kolem dětí točíme, motáme, vzděláváme je od rána do večera. Letos si říkám ne. Alespoň den nic, samy si o to říkají a taky si to zaslouží. Den je málo, dva dny nic. Urvat si tak kus lesa , aleje, cesty polem do Prahy pro tohle nic. Čas, který hraje pro nás, je v našich rukách ve chvíli, kdy nás opravdu něco baví. Zmáčkla bych pěst, vystříkl by škvírou mezi palcem a ukazováčkem a spolkla bych ho. To když se nemůžu od něčeho odtrhnout, vzduch se úplně tetelí. Nebývá to u mě denně, ale u dětí je to denní chleba. Soustředí se pekelně! Byly jsme 9.9. totiž také ve Veletržním paláci a v jednom patře byla řada zbytečností slepená panem H. tavnou pistolí do homole, která je inspirovala…Stavba Betléma trvala 5 hodin s obědem.