Sadem vedla cesta nataženým provázkem k pohádkovým postavám, které něco zapomněly. Myslím, že nevěděly, kam patří. Anna měla v telefonu nahrané jejich hlasy, které si vždy pustila, když v postavě došla. Na konci složila chybějící skládačku….Pamatuji se na mnoho takových stopovaných a vždycky je dítě ve vzpomínce uvozuje slovy: To, když jsi mi udělala, to, když mně Kačka udělala… stopovanou. Z donucení se zábava nerodí, v živé vzpomínce mám takový organizovaný pochod s bytostmi, který byl k ničemu, nevím, proč jsme tam vlastně jezdili…Dodávám jen, že prožít si něco, jde ruku v ruce s tím, něco pro to udělat SÁM. Vědomě nic nedopisuji.