Když za námi přijel na Moravu k babičce ( co těch hraček nemá až zase tolik) vznikla nejprve papírová panenka – omalovánka. Pak druhá a pak je musel kreslit pořád dokola. Místo kabelek jim udělal lodičky – ne botičky. Tyto panenky jsou jen a jen od tatínka – od srdce. Dcerka si s nimi vážně hrála, bez ohledu na jejihc křehký pomíjivý materiál. Repertoár všelijakých panenek pro holčičky může být různorodý a panenka opravdu může být i ta z papíru. Podstatné je, že panenka byla vytvářena jen a jen pro tu jedinou – pro jeho dcerku.Ta v ní pak právem shledává sebe samu. Tyto panenky od tatínka jsou také létající! Například obě panenky se rozhodly s větrem uletět z okna ven a tatínek je pak musel jít hledat do trávy. Když se pak vrátil z dlouhé cesty zpět domů do Prahy, zjistil, že ho ty panenky docela hodně fascinují. Kreslil si je v tom tichém opuštěném bytě dál a dál, až jich vznikla celá „řada“, a taky dva obrazy......