I vydaly jsme se do velikých nebezpečenství s kladívkem a majzlíkem a čekaly na chvíli, kdy pod sebou uslyšíme křup a ucítíme chlad v botě, mrazení v týlu, a představy byly tenčí než led. Slabé, ale takové táhlé prasknutí se ozvalo jednou, u třetí komůrky, jen protože byla příliš blízko ostatních. Couvaly jsme pomalu zpět ke břehu a až po chvíli jsme vložily panáčky do důlků a byly jsme překvapené, že největší prasknutí se ozvalo ve chvíli přilévání vody, ve chvíli, kdy jsme mohly už jen čekat do druhého dne.

Sníh všechno přikryl a nemohly jsme to najít… Taková nádhera. Představa mít celou ledovou plochu popanáčkovanou, pokytkovanou, poornamentovanou po po po potřebovaly bychom více odvahy. Mohly bychom si na to též udělat patent – kluziště zelená louka a naráz přijít o veškerou radost spojenou s jedinečností našeho ledu.