Chytly jsme se tohoto tématu jako koza drbání, je tak lepkavé a dobrodružné, vydrželo celé prázdniny. Nedá mi to, znovu jej doporučuji všem rodičům a dětem, protože zážitky jsou úžasné. Odlupujete panence tvář a díváte se do formičky, která je tak dokonalá, zdánlivě. Tak jí ještě pomůžete, vložíte do modelínové nebo hliněné formičky lístky, květy, trávu jako vlasy a zalejete sádrou. Ta hrůza, která vás při odloupnutí někdy poleje je nevýslovná. Kdo to je?

Maluje se ni vodovkami, tuší, vyškrabuje se pokažený záměr…

Vymýšlíme ještě dál. Jak si vychutnat tu barbienku? Zhotovíme sádrovou formičku a naplníme ji ořechovým těstem na vánoční kuličky, nejlepší cukrátka, co známe, zděděný recept přikládáme. Trošičku Tě, panenko, necháme zestárnout. Bílým kokosovým porostem hlavy. Máš to! Pročpak to některé děti nechtějí jíst? Chutnají báječně, jsou to přece hlavičky k nakousnutí.

Cesta vede dál k vytváření kachlí, které by se daly v keramice naglazovat, vypálit, vložit jako pás do koupelny nad vanu a nechat se sledovat všudypřítomným pohledem desítek párů barbiiných očí.

Recept: 2 žloutky, 20dkg cukru moučka, 20 dkg mletých oříšků, 2 lžičky rumu, udělat kuličky (nebo hlavičky) druhý den polít čokoládou, přidat ořech navrch.

Panáček s panenkou si léto užili, panenka ztratila šaty, panáček ze soucitu sundal kabát, pohled na ně je žalostný, ale to se všechny tváře mění a smutné to není. Tady to šlo snad až moc rychle… Vlastně, se všemi tvářemi se to nestává, není nespravedlivé, že opravdové barbie nestárnou spolu s dítětem?