Letos se potvrdilo, co jsem si o našich sousedech z vesnice XY myslela. Znají sice svůj grunt a naše zvyky, svůj kraj nikoliv a neustále se dívají do rozlitého mléka. (Je to trochu nakažlivé). Krajina kolem nich se mění, aniž by jakkoliv zasahovali, protože ji vidí očima svých dědků, a nechodí ani po kraji, protože ho jejich dědkové už prošli. Potvrdilo se mi to v mnohém, sdělitelné je pouze to, že vím, kde rostou houby, a oni už ne. Můžeme tedy plnit špajz a jsme všichni na jedné lodi.

Formičky z barbienek, vlasy z koňských žíní, sádra a odléváme podivné hlavičky. Koláže ze sezónních květin kolem hlaviček, bubliny jako popisky a máme letošní etikety.