Měl jste představu o tom, jaké to bude, až budete mít dítě? Jaká je realita?

Představu jsem neměl, spíš jsem se tak jako obával, jestli to nebude těžší, než si dovedu představit. Realita mě spíš uklidnila, tedy ve vztahu já a dítě, jakkoliv je to občas skutečně vyčerpávající. I když mám dojem, že to těžké teprve přijde. Škola, puberta a tohleto.

Jakých zvyků jste se díky dítěti zbavil a jaké si díky němu vytvořil?

Odvykl jsem si mluvit sprostě a zvykl jsem si snažit se poslouchat, co se mi říká. Odvykl jsem si dělat, co chci. Kouřím míň. Zvykl jsem si vařit, prát, mýt nádobí. Zvykl jsem si skladovat i jiné než vlastní pokreslené a popsané papíry. A taky okamžitě usnout při každé vhodné příležitosti.

Co byste se ve vztahu k dítěti ještě rád naučil?

Rád bych se naučil nenervačit, když se vystupuje z autobusu. Nebo když se musí rychle do školky. Nebo tak něco. Rád bych se naučil vymýšlet pořád nové a nové hry. Rád bych se naučil zvládnout mytí, ošetření dětského ekzému, převlíkání do pyžamka a uložení do postýlky v řádu minut. Rád bych se obecně lépe zorganizoval. Rád bych byl čitelný a uchopitelný. Ale jde to snadněji než v jiných situacích odstínit vlastní náladu, tomu jsem rád. Že to jde. Osobně by mi určitě pomohlo, kdybych se naučil rád vstávat brzy ráno.

Co děláte pro to, abyste sám před sebou obstál jako táta?

Soustředím se na to. Považuji to za nutné. Snažím se brát ji vážně. Čmelda prostě významně opodstatňuje mou existenci.

otázky kladl Martin Jára