Například mašinka Thomas je tažena starodávnou kovovou natáčkou po paní Dobešové z bytu na Palmovce, občas si tato natáčka obleče šaty panenky Barbie. Ta svůj svršek nepostrádá – chodí nejraději nahá. Panenku Barbie jsem do společenství hraček vpustila dobrovolně, aby se co nejdřív omrzela. V žebříčku popularity zatím zastává velmi silnou pozici. Mile mne překvapuje a bortí předsudky – je s ní docela bizarní legrace. Když jí poprvé upadla ruka, po dva týdny ležela nenápadně zasunutá na dně prostoru mezi dětským taburetem a radiátorem. Ruku má ošetřenou, ale pro změnu prohání líné vlaky Thomas a spol, aby konečně makali. Jakmile se Barbie blíží, schovají se do depa a zabarikádují se – šíleně se totiž bojí jejích šíleně dlouhých nohou. V žebříčku se octla i poválečná dětská žehlička po mé mamce, která svého času sloužila na voskování lyží… Její design je úžasný. Neméně úžasný je design prostého jadérka – když jsme s Mariou loupaly ořechy, vyloupl se z jedné skořápky malý ptáček (a tento postřeh není můj). V malých symbolických objektech, které si před lety z drátků vyrobil manžel ( hold muži jsou hračičky…) se tento „pipi – oříšek“ cítí dobře….Další geniální design – kolíčky na prádlo – skládačka hada rozpadajícího se v další a další háďata je velmi sugestivní a ještě lepší je před nimi prchat, pištět a schovávat se. Ovšem na prvním místě žebříčku se drží prachobyčejná mouka. Obzvláště v těchto studených měsících je jakousi hebkou náhražkou hřejivého letního písku, naplňuje potřebu sypat, kupit, zasypávat, přesýpat, hladit, plnit, vrstvit a válet se. Není problém ji pak uklidit vysavačem. Dcerce budou za chvíli tři roky…je mi jasné, že se žebříček jejích hodnot a oblíbených hraček bude proměňovat a obměňovat. Nenápadné věcičky dokonalých tvarů, co se jen tak náhodně motají po bytě, z něj možná jednou zmizí… Jsem velmi zvědavá.