" Co to tam je ?" zeptal se bratr a byl natolik vyvedený z míry, že skoro nemohl mluvit. A. Lingrenová, Dráček s červenýma očima

Myslím, že jsou ze sopky, vejce přines ten prach… Ty jsou ale nádherný, vezmeme si je… To by se nemělo, co když mají mámu… Tihle ji nemají, budou mít nás. Tak je bereme, běž pro kočárek.

Bývali občas smutní, seděli na větvi a vůbec se nehýbali. Asi věděli, že nás budou muset opustit. Jednomu úplně vytekla duše z těla do trávy. Celá se vsákla. Ten druhý potom plakal, ukápla mu jedna veliká slza.

A pak – to bylo tedy divné- vzlétl. Zbyla po něm černá tečka na obloze a taková koule v krku.