Kateřina a David Göttlichovi – muzikantský pár, který si v poměrně krátké době pořídil 2 děti. Dceru Lauru a společnou kapelu Carnem, s níž právě vydali své první CD s názvem Gota. Oba přitom působí paralelně ve dvou odlišných hudebních skupinách. Kateřina ve své world music kapele BraAgas, s níž cestuje po světě a oživuje téměř zapomenuté historické a lidové písně ve všech jazycích, David v multižánrové skupině Timudej, pro níž skládá hudbu i texty, a hraje na klávesy. Zeptali jsme se, jak dokáží skloubit své mladé rodičovství s tvorbou a kariérou.

Jaké byly vaše hudební začátky, projevovali jste muzikálnost už od útlého věku?
Kateřina: Já jsem vyrůstala v hudbě pořád, táta je muzikant, hrával s kapelou něco jako „Beatles revival“, takže doma byl klavír, kytary, bral mě jako úplně malou do bigbeatové zkušebny, takže mi hudba připadala naprosto přirozená. Vybrala jsem si nejdřív klavír – chtěla jsem se naučit hrát nějakou improvizaci, co hrál táta a chtěla jsem to umět hned – hrozně mě to pak v lidovce nebavilo, když jsem se musela učit začátky a noty…
David: Můj táta hrál na piáno doma, uměl strašně moc krásných písniček. S postupem času jsem zjistil, že jsou jenom 3 (Půlnočního kovboj, Imagine a Whiter shade of pale), ale prý na ně sbalil moji mámu, tak mi to přišlo jako hodné následování, nástroj byl tedy určen.

Měli jste podporu rodičů? Doporučili byste hudebně vzdělávat už děti předškolního věku?
Kateřina: Podporu rodičů jsem měla velikou. Ze strany mámy, táty, nevlastního táty i babiček. Věřili, že budu hrát jednou virtuozně na klavír, což se jaksi nerealizovalo. Předškolní výchova k hudbě určitě neuškodí, ale nesmí se to přehánět. Je smutné, když se z hry na nástroj pro dítě stane nutná povinnost. To je pak hodně o přístupu pedagoga, zda dokáže dítě nějak správně motivovat.
David: Já měl také podporu rodičů, ale když jsem již potřetí přehrál celou učebnici hudební výchovy (za jedno odpoledne), tak přede mnou piáno museli zamknout. Učit na piáno jsem se začal v druhé třídě a stačilo to. Ale kdybych začal dříve, kdo ví, kde jsem dneska mohl být… :)

O muzinkatech se říká, že žijí bohémským životem. Jak moc bohémský je ten váš od narození vaší dcery?
Kateřina: No musím říct, že bohémský zůstal do takové příjemné míry. Užívám si, když jsem na koncertech mimo domov – jsem vyloženě večírkový typ a ani mateřství to nezměnilo, ale už jsem ráda, že většinu večerů můžu trávit v klidu doma a úplně nejvíc si užíváme čas, kdy se podaří, že máme volno všichni 3 a jsme jen tak spolu.
David: Bohémské je to myslím stále stejné. Akorát ty dvě bohémské polohy jsou dovedeny do větších extrémů – když mám volno, tak ještě větší večírek, když jsme spolu, tak strašně intenzivní nic nedělání, jen užívání přítomnosti.

Příchod dítěte pro mnohé znamená pozastavení, nebo i konec kariéry. Jak to bylo u vás?
Kateřina: Byla to souhra náhod a okolností, ale paradoxně to bylo úplně naopak. Hned týden po narození Laury jsme s mojí druhou kapelou BraAgas točili medailon do pořadu Terra Musica, pak přišlo vítězství v soutěži Colors Talents a natáčené desky Tapas – což bylo s půlročním miminkem denně ve studiu docela veselé – následně cena Anděl za tuhle desku. David mi tak pomáhal a podporoval mě, že možná i tady se zrodil v jeho hlavě nápad naše hudební kariéry trochu propojit a vziknul projekt Carnem.
David: Souhlas. Říká se, že ženy se s dětmi stanou výkonnějšími. Já to pozoruji i na sobě. Dokud nepadnu, tak využívám každou chvilku. A toho času bylo na desku potřeba hodně. Z druhé strany to byla skutečně souhra náhod – před rokem jsem dostal výpověď v bance s odstupným, a v duchu: „Dokud nedojdou peníze, nebudu pracovat“, jsem strávil půl roku jednak doma s holkama a jednak ve sklepě při skládání písniček a organizaci nahrávání.

Jak se udržujete v kondici? Máte nějaký oblíbený sport, žijete zdravě?
Kateřina: Já se udržuju v kondici intenzivně – cvičím denně kombnaci jógy, pilates a dalších cviků, ale nejvíc mě baví chodit tančit. Teď u mě vede klasický balet a flamenco.
David: Kačka je skvělá, cvičí a žije zdravě za nás oba!

Než jste natočili album Carnem, věnovali jste se každý výrazně odlišnému hudebnímu žánru. Jak jste objevili společnou řeč?
Kateřina: No jinému žánru jsme se sice věnovali, protože to tak vyšlo, ale máme dost stejný hudební vkus. Já jsem vždycky měla ráda jeho hudbu, ať to byl Timudej, nebo věci které psal do svých tzv. „šuplíků“ a částečně z nich vzešel i materiál na desku Gota. Hlavně jsme se s Davidem seznámili a zamilovali se do sebe, když jsem točila s kapelou Psalteria desku Balábile, kterou David jako zvukař studia 3bees dělal a pomáhal mi ji i produkovat. Takže společná hudební řeč tam byla od počátku. A navzájem jsme si rozšířili obzory.
David: Doma sice hudbu společně neposloucháme, ale líbí se nám víceméně dost podobné věci. World music mě osobně zajímal už strašně dávno, pravidelně jsem poslouchával Dorůžkovi „osvětové“ pořady v rádiu, čili ke Kaččině tématu jsem měl vždy dost blízko. Když jsme začínali dělat Carnem, tak jsme si dali dohromady 40 referenčních písniček, které se nám oběma líbí a já zkoušel „podobné“ nápady, abychom věděli, jakou cestou se vlastně chceme vydat. Ono ne všechny žánry, které se člověku líbí, je možné osobně interpretovat.

Album Carnem je španělsko-anglické, plánujete vydat i něco v češtině?
Kateřina: Češtinu neplánujeme, dokonce ani do budoucna ne.
David: Hodně jsme o tom uvažovali, deska by pak měla blíž k českým posluchačům. Ale čeština, nakolik je krásná ve folku, folkloru a šansonu, se prostě do muziky, kterou jsme chtěli teď udělat nehodí. Nedokážu si ji tam představit.

Bude turné? Kde se na vás můžeme těšit?
Kateřina: Koncertovat se začíná, živá sestava Carnem nás úplně nadchla, máme za sebou nějaké veřejné generálky po představení v La Fabrice, připravujeme křest desky 4.12. od 20:30 v Popocafepetlu na Újezdě a od nového roku se koncertování rozjede. Všechno můžete sledovat na našem webu, nebo sociálních sítích.

Díky za rozhovor a přejeme vám i Carnem hodně štěstí.