To se chodí nahoru na zahradu otrhat okurky a papriky, rajčata a brokolice a posbírají se slimáci, oberou se do hrstičky maliny a rybíz a angrešt, než se naseká tráva pro králíky. To se pak počká, až si na nůšku vyskočí slepice Eliška, která si pak vždycky přičapne a na rozdíl od obou Popelek a jedné i druhé Sněhurky se nechá pohladit. To se potom z kotců vyndají ta nejmenší králíčata, chvilku se pochovají a pak se vleze do kurníku posbírat vajíčka a hlasitě se oznámí jejich počet.

Nebo se jede lokálkou na pouť do Čkyně, na třikrát tam a natřikrát zpátky, ještě za světla, aby se přijelo. Nebo se opravuje pergola a podávají se tátovi vruty, ty malé černé nejprv. Anebo se taky může jít k řece a dá se po cestě dozvědět, co dělala babička, když táta ještě nebyl na světě, co zažil táta, když já jsem ještě nebyla na světě, co je to fošna a co je to lipan. To se skáče do pangejtu a vyleze se kousek výš, to když tam jsou lesní jahody. To se dá taky vyráchat v Otavě a pak se, se zmodralými rty a v tetině suchém triku, hledají mezi oblázky na břehu skleněné střepy-drahokamy, vyházené do řeky pár kilometrů proti proudu annínskou sklárnou, když ještě na světě nebyla ani babička Evička, omleté a otlučené do kulata dnem a desítkami malých velkých vod.

To se pak udělá v písku z naplaveného dříví oheň, který skoro vůbec nečadí, a opečou se buřty. Nebo flákota, rozuměj slanina.

Nebo se jede s babičkou a všemi tetami a jejich malými dětmi na borůvky, sbírá se do kelímku, nebo jen tak do pusy a vypráví se, kdo se kdy komu skutálel ze schodů anebo do roští, kdo si čím rozrazil koleno, nebo koho kam kdy a kolikrát štípla vosa nebo včela. Pak se hledají houby, hraje se na schovávanou, případně se pochytá nějaká ta havět, třeba roupec nebo tesařík nebo saranče a vykládá se, kde bydlí, co jí a tak. No, jasně, a s uspokojivou odpovědí na otázku „proč?“ se doma druhý den spláchne černé hovínko do záchodu.

Nebo se nedělá nic, jenom se tak kouká na pohádky a kreslí a skáče po posteli. To když prší a nedá se jít nahoru na zahradu otrhat okurky…

Chodí se spát se soumrakem nebo o trochu dříve raději. To se je o prázdninách prostě u babičky Evičky. Alespoň čtrnáct dní v kuse, pánbů je požehnej.

Dan Bárta