Před pár měsíci jsem sama sebe překvapila nečekaným zjištěním: velká část toho, o čem jsem v životě snila, se mi už splnila. Mám práci, která mě baví. Muže, kterého mám ráda. Úžasné děti a byt, ze kterého se nikdy nechci odstěhovat. Jsem šťastná, jistě. Ale většinu času ve svém každodenním životě moc šťastně netrávím: nudím se, nebo jsem ve stresu. Otráveně přešlapuju ve frontě na poště, vyhlížím tramvaj na zastávce, nebo naopak ztrácím nervy v ranním honu za nalezením několika párů stejných ponožek či v marné snaze dostavit se do družiny před zavírací hodinou. A příliš často se snažím mít něco za sebou, abych už mohla dělat něco jiného.

Právě proto jsem se rozhodla začít si psát Šťastný blog. A hledat v něm způsoby, jak svůj pocit životního štěstí přenést i do těch malých všedních okamžiků, kdy jakoby o nic zásadního nejde, kdy jenom vyzvedávám dítě ze školky, míchám těsto na palačinky nebo stoupám po eskalátoru cestou do práce. Protože právě z těchhle bezvýznamných okamžiků se skládá většina našeho života. A z těch chvil, které jsme už chtěli mít za sebou, se rodí ty nejdůležitější vzpomínky.

Přes den pracuji na textech pro časopis ELLE a objevuji věci, o kterých lidé sní – nejkrásnější šaty, legendární parfémy, kavárny v dalekých městech. Předtím a potom a mezi tím ochutnávám svět zase z jiné stránky – třeba když čtu svým dcerám knížky před spaním, šiju pro ně kostýmy na maškarní, chytám je, když lezou po stromech v Riegráku. A závidím jim, když se zaberou do hry tak, že zapomínají na svět kolem sebe. Právě to bych se od nich chtěla naučit ze všeho nejvíc.

P.S. Na stránkách Little Modernist jsem našla okouzlující zdroj inspirace pro každodenní radosti všeho druhu. Je mi ctí, že v jejich barevné, hravé a kreativní společnosti se nyní budou objevovat i moje články.

** http://stastnyblog.wordpress.com**