Minulý víkend jsem vzal kluky (9,7, a 4 roky) a babičku na dílnu, kde jsme si vyrobili buben z jelení kůže. Jelena jsme neskolili, obruč neohnuli, ale kluci stříhali pruhy kůže a viděli, jak pět chlapů rve vší silou kůži na obruč a pak jim prsty pletly úchop… i když většinu času pobíhali kolem, buben jim rozezní vzpomínku chvíle. Další den jsme utekli z promo-zábavné akce na dostihovce v Chuchli a šli k Berounce. Proud a vůně řeky byla síla, která kluky vtáhla na dlouhé hodiny… nic víc nebylo třeba. Přišli jsme domů a kluci připravili brambory s balkánským sýrem. Přes celý víkend jsme mluvili o původu věcí a životů, které jsme potkali. Tohle víkendové setkání s živly (voda smíchaná se zemí v řece, vzduchem nesený úder bubnu a vůně kolem, oheň při vaření a slunce na ramenou) mi dělá ze zdánlivě obyčejných dní dny sváteční a ze zdánlivě obyčejných „aktivit“ události, které dávají význam. Bez kluků bych na tento svět snad už zapomněl…